Vzpomínky svítí jako meteor

Když jsem byla malá holka, od určitého věku jsem vždy v sobotu ráno netrpělivě očekávala napětí budící znělku kultovního pořadu Meteor (kdo by si nevzpomněl, tak tady je i s povídáním, jak vznikla).

Dobře si pamatuji ranní ptačí koncerty Hlasu pro tento den a bezesporu i zásluhou Meteoru jsem se začala zajímat o zástupce opeřené říše. A jak moc jsem toužila zúčastnit se soutěže Natura semper viva, jejíž výsledky Meteor vyhlašoval! Jenže jsem byla příliš malá, moje učitele to nezajímalo, tak jsem si alespoň malovala plakáty s pro mne tak lákavým názvem. Dodnes lituji, že nebyl nikdo, kdo by tuto mou dětskou touhu podchytil.

Meteor mi však zvládl posvítit směrem, kterým jsem se pak vydala i v diplomové práci, když jsem si v době totality prosadila téma zaměřené na ekologickou výchovu. Daleko později, to už jsem dělala časopis Akademie věd ČR, mi spousta spřátelených vědců a profesorů říkala, že na Meteoru vyrostli. Však kolik jich taky s Meteorem
spolupracovalo!

A bylo mi velkou ctí, když jsem si pro 8. světovou konferenci vědeckých novinářů v Helsinkách v roce 2013 mohla připravit příspěvek o tomto fenomenálním pořadu k jeho 50. výročí. Ohlas zahraničního publika byl tehdy báječný.
Možná jsem i tohle všechno říkala Pepíčkovi Kleiblovi, když jsme si povídali na křtinách
knížky našeho dalšího vědecko-novinářského kolegy, Milana Baumana.

Netušili jsme tenkrát, že jsme se sešli naposledy. S covidem nastala dlouhatánská pauza v osobních
kontaktech a po ní smutný čas loučení. Zatímco my na zemi smutníme, naši hvězdní kolegové si už určitě vyprávějí v místech, kam se předtím usilovně snažili nahlížet a k tomu s sebou zvát i tisíce svých posluchačů a čtenářů.

Dne 3. září 2022 dosáhl meteor Josefa Kleibla konce své dráhy. Jeho Meteor však zní v éteru stále.
Připomeňme, že před 60 lety se v klubu Svazu novinářů v již neexistující budově na
Vinohradské třídě odehrála důležitá redakční porada. Tehdejší vedoucí Redakce vědy a techniky pro mládež HRDM Československého rozhlasu Josef Kleibl spolu s redaktorem a „lovcem zvuků“ Oldřichem Ungerem a režisérem a publicistou Karlem Pechem již intenzivně připravovali nový populárně naučný pořad, který měl srozumitelnou formou předkládat informace o zajímavostech a novinkách z oblasti exaktních věd, techniky,
ekologie i přírody. A toto důležité rozhodnutí vysoce oceňuje několik generací rozhlasových posluchačů. Patřím mezi ně.

Marina Hofmanová